Stručná poznámka k výstavě Muzea Cheb Hurvínek *1926 -FOREVER…
Součástí oslav stého výročí Hurvínka se letos stala také mimořádná výstava *HURVÍNEK 1926 FOREVER, kterou připravilo Muzeum Cheb. Expozice představuje nejen historii nejslavnější české loutky, ale vůbec poprvé komplexně ukazuje také život a dílo Gustava Noska se zvláštním důrazem na jeho působení na Sokolovsku a Chebsku. Návštěvníci zde mohou vidět originální i pozdější Noskovy loutky, fotografie, dokumenty, korespondenci či unikátní technická řešení pohybu očí a kloubů Hurvínka. Výstava je koncipována interaktivně a dvojjazyčně, takže oslovuje děti, pamětníky i zahraniční návštěvníky. Velkou pozornost budí také připomínka Noskova svatavského a chebského období, které bývalo v dějinách českého loutkářství dlouho opomíjeno.
Ředitel Muzea Sokolov na slavnostním zahájení chebské výstavy
Jméno Gustav Nosek dnes zná jen málokdo. Přesto právě tento nenápadný řezbář z Plzně zásadně ovlivnil podobu českého loutkářství a vytvořil technické i výtvarné základy nejslavnější české loutky – Hurvínka.
Dětství mezi vůní dřeva
Augustin Nosek, později známý jako Gustav Nosek, se narodil 15. července 1887 v Plzni. Vyrůstal v rodině, kde bylo řezbářství každodenní součástí života. Jeho dědeček František, otec Dominik i strýc Karel byli spojeni s loutkářským prostředím a malý Gustav tak od dětství nasával atmosféru kočovných divadel, marionet a dřevěných figurek.
Už jako chlapec pomáhal opravovat loutky a později se vyučil řezbářem. Po zkušenostech z Vídně a Německa pracoval jako modelář ve Škodových závodech, ale skutečným osudem se mu stalo loutkové divadlo.
Spejbl, Hurvínek a technická revoluce
Na počátku 20. let začal Gustav Nosek spolupracovat s profesorem Josef Skupa v plzeňských Feriálních osadách. Nejprve vznikl Spejbl, jehož podobu vyřezal Gustavův strýc Karel Nosek. O několik let později však přišla potřeba vytvořit novou postavu – drzého a rozpustilého „synka“.
Roku 1926 tak Gustav Nosek vyřezal Hurvínka.
Právě zde se naplno projevil jeho technický talent. Nosek nevytvořil pouze vzhled loutky, ale přišel i s řadou revolučních konstrukčních řešení:
Hurvínek se díky tomu stal mimořádně živou a herecky expresivní postavou, která neměla v tehdejší Evropě obdoby. Nosek později vytvořil také Máničku, psa Žeryka a stovky dalších loutek. Celkem jich za život vyřezal kolem 650.
Válka a odchod ze slavného divadla
Ve 30. letech cestoval se Skupovým souborem po Evropě. Divadlo hostovalo ve Francii, Belgii, Jugoslávii, Itálii či Estonsku. Výprav se účastnil například i mladý Jiří Trnka. Roku 1939 však Gustav Nosek Skupovo divadlo opustil. Válku přežil v Plzni a po jejím skončení se jeho život obrátil směrem k západním Čechám.
Svatava: Zapomenutá kapitola českého loutkářství
Roku 1946 přichází Gustav Nosek se synem Jaroslavem do Svatavy u Sokolova. Právě zde začíná mimořádně zajímavá, ale dnes téměř zapomenutá etapa jeho života.
Ve Svatavě zakládá loutkové divadlo při dělnické tělovýchovné jednotě. Staví přenosné jeviště, vyrábí nové loutky a pokračuje v práci, kterou miloval celý život.
Podle dochovaných svědectví zde vytvořil:
Svatava se tak na krátkou dobu stala jedním z nečekaných center českého amatérského loutkářství. Do obce za Noskem přijížděli významní hosté. Navštívil ho i Josef Skupa se svým souborem nebo ilustrátor Ondřej Sekora, který Noska požádal o vytvoření loutek podle vlastních návrhů.
Komunistický režim a zákaz činnosti
Po únoru 1948 však přišel tvrdý zásah komunistického režimu. Syn Jaroslav, tehdejší ředitel školy, musel místo opustit a rodina byla pod tlakem.
Loutkářská činnost byla výrazně omezena a Nosek se postupně dostal na okraj kulturního života. Přesto pokračoval alespoň v menších projektech a technických zakázkách.
Pro Muzeum Sokolov například vytvořil opravil starobylý mechanický model dolu, který fascinoval návštěvníky svou pohyblivostí a technickou propracovaností. Můžete si jej prohlédnout v expozici Muzea Sokolov, včetně Noskovy vlastní poznámky:
Asi roku 1870, jak svědčí provedení a materiál, bylo toto dílo vytvořeno neznámým horníkem, který byv vyřazen pro úraz ze šachty, živel se produkcí s tímto kolovrátkem. Figurky byly zhotoveny řezbářem, jak je poznat na řezbě umělecko-řemeslné. Toto dílo bylo nalezeno, ve stavu velmi zašlém s. Svobodou, správcem muzea v Sokolově. Renovováno bylo čtyřiasedmdesátiletým řezbářem Gustavem Noskem ze Svatavy, autorem populárních loutek Spejbla a Hurvínka, spolupracovníkem prof. J. Skupy.
Zdař Bůh!
4./. 6. 1961. Gustav Nosek
Cheb: Poslední domov mistra
Roku 1960 se Gustav Nosek stěhuje do Chebu. Zde prožil posledních čtrnáct let života a znovu se aktivně zapojil do místního kulturního dění.
Pomáhal chebské Městské loutkové scéně známé jako Myšárna, vyráběl loutky a působil také externě jako učitel loutkářství na pedagogické škole.
Vytvořil například slavnou „Hmyzí kapelu“ pro hru Hurvínek mezi broučky, která je dnes uložena ve sbírkách Muzeum Cheb.
Chebské muzeum uspořádalo už roku 1973 výstavu Loutkové divadlo v Chebu a Gustav Nosek. Právě díky této aktivitě se podařilo zachránit část jeho tvorby pro budoucnost.
Gustav Nosek zemřel v Chebu 1. února 1974.
Dlouhá desetiletí zůstával ve stínu slavnějších jmen a otázka autorství Hurvínka byla předmětem sporů. Až pozdější výzkumy a soudní rozhodnutí jasně potvrdily, že právě Gustav Nosek byl skutečným tvůrcem Hurvínkovy výtvarné podoby i jeho technického řešení.
Dnes je stále zřejmější, že bez Noska by Spejbl a Hurvínek nikdy nezískali podobu, kterou zná celý svět.
A právě Sokolovsko a Chebsko uchovávají jednu z nejcennějších stop tohoto mimořádného řezbáře – člověka, který dokázal obyčejnému kusu dřeva dát duši.
Jednou z těchto zapomenutých stop je i mechanický model dolu v expozici Muzea Sokolov, který Gustav Nosek v šedesátých letech 20. století opravil.
O Gustavu Noskovi se můžete také dočíst v knize, kterou vydalo Muzeum Sokolov. Koupit si ji můžete na e-shopu muzea nebo přímo na pokladně muzea