První zmínka o Manském dvoře pochází z roku 1242. Na místě zemědělské usedlosti stávalo původně strážní místo, později změněné na léno. Odtud pochází i dřívější německý název Lehnhof. Před první světovou válkou patřil statek ke Kynžvartskému panství panství. V rámci pozemkové reformy z roku 1919 se stal z velkostatku tzv. zbytkový velkostatek.
Manský dvůr
Na počátku 30. let 20. století koupila zdevastovaný statek a zaplevelené pozemky rodina pražského architekta Milana Babušky a přikoupila další pozemky. Až do druhé světové války ho zvelebovala. Vedle statku zde architekt navrhl a jako investor postavil rodinnou vilu ve stylu moderny. Zároveň nechal v údolí pod statkem vybudovat soustavu vodních nádrží podle návrhu významného československého ichtyologa Schaferny.
Období obnovy Manského dvora skončilo v roce 1938 záborem pohraničí. Babuškova rodina musela statek opustit. V té době byl statek již tak atraktivní, že jej zabral jako svoje letní sídlo vůdce sudetoněmecké strany a válečný zločinec Konrad Henlein. Traduje se legenda, že chtěl statek přestavět do podoby hákového kříže. Henlein na statku sám nikdy nehospodařil, za druhé světové války zde bydlela jeho manželka se třemi syny. O statek se jí starala skupina francouzských válečných zajatců.
Po roce 1945 se statek vratil na krátkou dobu opět rodině Babuškových, v roce 1948 byl však znárodněn. Dříve prosperující statek začal chátrat a v rámci reorganizací měnit majitele, naposledy Agrostatek Žandov. Po roce 1989 získala statek opět rodina Babuškových a postupně ho zrekonstruovala do původní podoby. V jedné z budov vznikl penzion a hospůdka.
Od roku 2003 je v rekonstruovaném objektu umístěno malé muzeum se stovkami exponátů, týkajích se zejména historie Mariánskolázeňska. Exponáty historických předmětů a zajímavostí ve volně přístupném regionálním muzeu pochází ze soukromých sbírek mariánskolázeňského historika a regionálního publicisty Zdeňka Buchteleho.
Foto 1: Manský dvůrFoto 2: Muzejní expozice Foto 3: Babuškova vila