Štítary 

Horizontální studna i sklep na zeleninu

Štítary (německy Schildern, Schildern bei Asch) jsou zaniklá vesnice ve správním území obce Krásná v okrese Cheb. Vesnice zanikla roku 1975. Dnes patří jako katastrální území Štítary u Krásné k obci Krásná. Obec Štítary ležela přibližně tři kilometry severozápadně od města Aš , mezi obcí Krásná, a zaniklou obcí Újezd. Dříve se obec Štítary skládala ze čtyř vesnic: Dolní Ves, Horní Ves, Štítarský Vrch a Ängerlein a samoty Farnhaus. První písemná zmínka pochází z roku 1342, kdy Štítary patřily do majetku Neubergů. Později, jako většina obcí na Ašsku, byly odkoupeny Zedtwitzy. Po druhé světové válce a vysídlení německých obyvatel většina vesnic, ze kterých se obec Štítary skládala, zanikla. Zbytky Štítar byly v roce 1975 připojeny k Aši, a v roce 1990 poté začleněny do obce Krásná. Těsně před odsunem německých obyvatel žilo ve Štítarech v 50 domech kolem 240 obyvatel, kteří se živili především zemědělstvím. V dnešní době Štítary již neexistují, ale stále se používá tohoto názvu pro pojmenování stejné oblasti, kde se dnes nachází jen dva rodinné domy, jeden statek a turisty hojně navštěvovaná Útulna. V blízkosti, po silnici do bývalé obce Újezd, se nachází opuštěný objekt roty pohraniční stráže.

 1) Průzkum podzemí vyžaduje odvahu a nemalé úsilí. Nikdy se do něj nepouštějte sami, bez patřičného zabezpečení a bez souhlasu majitele. 2) Zával způsobený propadem části stropního překladu z kamenných desek. Zde byla nejspíš šachtice na povrch. 3) Dnešní vstup do vodosběrné  štoly ve Štítarech. 4) Půdorys vodosběrné štoly ve Štítarech

V Ašském výběžku a v přilehlých oblastech Bavorska a Saska se dochovala podzemní díla vybudovaná k jímání podzemní vody. Tyto vodosběrné štoly byly raženy v zóně přípovrchového zvětrávání hornin. Tato zóna je díky průlivové propustnosti  dobrým kolektorem pro mělký oběh podzemních vod. Štoly jsou vybudovány na obdobném principu jako tzv. kanáty, až několik desítek kilometrů dlouhé podzemní samospádové přivaděče vody z horských svahů do aridních oblastí. Nejstarší kanáty jsou dokumentovány z období před několika tisíci lety z Persie. Následně se rozšířily i jinde po celém světě. 

Štola u Štítar byla ručně vyražena, nejspíš v 18. století, ve zvětralých drobnozrných bioticko-chloriticko-muskovitických břidlicích (metadrobách). Podzemní chodba má celkovou délku 185 metrů, její výška je mezi 180 až 190 cm, šířka je pak v rozmezí 60 až 70 cm. Na stěnách jsou dobře viditelné stopy po nástrojích, kterými byla štola tesána, a výklenky pro umístění svíček k osvětlení štoly při jejím budování. Vlastní pramen byl nejspíše v boční chodbě, která je dnes zavalena. Nejasné je i místo, kde původně štola ústila. V pozdějších dobách byla totiž přestavěna na sklep ke skladování zemědělských produktů ("zeleninový sklep") s novým vstupem hned vedle silnice.