Pozvánka do klášterního města na hranici.

Foto: Pavel Margosch a archiv

Waldsassen, ležící jen pár kilometrů od českých hranic u Chebu, je místem, kde se potkává nebeská vznešenost s fascinující (a pro někoho mrazivou) připomínkou lidské pomíjivosti. Jeho návštěvu doporučujeme každému zájemci o architekturu, historii ba i mystiku.

Cisterciácká stopa v bažinách

Příběh Waldsassenu začíná v roce 1133, kdy zde markrabě Děpolt III. z Vohburgu založil cisterciácký klášter. Mniši v bílých sutnách přišli do nehostinné krajiny s jasným heslem: Ora et labora (Modli se a pracuj). Zúrodnili půdu, vybudovali rybníky a vytvořili z kláštera jedno z nejmocnějších duchovních center Horní Falce. Klášter zažil vzestupy i pády – od totálního rozkvětu ve středověku, přes drancování během husitských válek, až po úplné zrušení během reformace. Znovuzrození přišlo koncem 17. století, kdy byl klášter obnoven a přestavěn do podoby barokního skvostu, který obdivujeme dnes.

Tanec dřevěných alegorií

Pokud existuje místo, které definuje pojem „chrám vědění“, je to zdejší klášterní knihovna dokončená v roce 1726. Není to jen sklad knih, je to divadelní scéna vytesaná ze dřeva.

• Atlané: Místo běžných sloupů drží galerii 10 vyřezávaných postav v životní velikosti. Nejsou to však svatí, ale alegorie lidských neřestí a hlouposti (např. domýšlivost, hněv, výsměch).
• Symbolika: Kontrast mezi „temnými“ emocemi postav a „světlým“ věděním v knihách (přes 19 000 svazků) má návštěvníka vést k pokoře a hledání pravdy.
• Štuky a fresky: Strop zdobí výjevy ze života zakladatele cisterciáckého řádu, svatého Bernarda z Clairvaux, které prosvětlují prostor barokním optimismem.

Kult mrtvých: „Svatá těla“ v bazilice

V klášterní bazilice sv. Jana Evangelisty narazíte na něco, co v moderním člověku vyvolává úžas i mírné mrazení: Svatá těla (Heilige Leiber).

Waldsassen hostí největší sbírku „katakombních svatých“ severně od Alp. Jde o kostry raně křesťanských mučedníků, které byly v 17. a 18. století převezeny z římských katakomb. Nejsou však uloženy v rakvích – jsou oblečeny do drahocenných rouch, ozdobeny šperky, perlami a zlatem, a vystaveny v prosklených vitrínách podél lodě kostela. Tento kult měl věřícím připomínat, že smrt není konec, ale slavný začátek věčného života.

Geometrický tanec Nejsvětější Trojice

Asi 3 km od kláštera stojí na kopci Glasberg poutní kostel Kappl. Je to mistrovské dílo architekta Georga Dientzenhofera a vrchol barokní symboliky.

Celá stavba je zasvěcena Nejsvětější Trojici a toto číslo prostupuje úplně vším:

• Půdorys tvoří tři polokruhy.
• V rozích stojí tři věže a tři cibulovité kopule.
• Uvnitř najdete tři oltáře a tři sloupy.
  I zvenčí kostel působí jako organický, pulzující útvar, který jako by popíral zákony statiky. Je to místo, kde se matematika potkává s mystikou.